Skupinová terapie pro děti a dospívající, založená na dynamice mezi účastníky, umožňuje prostřednictvím společné práce nad životními situacemi reflektovat vlastní pocity, pochopit sebe i ostatní, a také upravit svůj pohled na svět a chování. Účastníci se učí nové způsoby vnímání reality a zvládání každodenních výzev, což podporuje jak jejich intrapsychický, tak interpersonální růst.
Skupinová terapie pro děti
Skupinová terapie pro děti a dospívající je formou psychoterapie, kdy léčebný potenciál změny v sobě nese samotná dynamika mezi členy skupiny. Účastníci ve společné práci nad tématy a životními situacemi reflektují své pocity, učí se porozumět sobě i druhým a v kontaktu s druhými částečně modifikují svůj náhled na svět a své vzorce chování. Na základě vlastní i sdílené zkušenosti si tak vytvářejí nové způsoby uchopení reality a zvládání každodenní zátěže. Skupinová setkávání posilují jak intrapsychický, tak interpersonální růst jednotlivých členů skupiny.
Kdy je vhodnou formou dětská psychoterapie
Skupinovou terapii volíme jako léčebný prostředek často navazující na individuální psychoterapii, kdy klient společně s terapeutem nahlíží potřebu modifikovat své prožívání a vzorce chování ve vrstevnické skupině. Ve věku dospívání a rané dospělosti je pro zdravý vývoj jedince vliv vrstevníků výrazně formující. Mladiství usilují patřit do referenční skupiny, být ostatními přijati a zplnomocněni jako hodnotná osobnost. Skupinová setkávání jsou velmi cenná pro klienty s oslabenými socio-emočními kompetencemi, tj. pro klienty úzkostné, depresivní, kteří se v kolektivu cítí osaměle, z různého důvodu zraněni, nejistí. Skupina se jim stává je podpůrným prostředím růstu.
Průběh skupinová terapie pro dospívající děti
Jde o pravidelná setkávání vrstevníků ve věku 13 - 17 let za přítomnosti jednoho či dvou terapeutů, kteří vytváří prostor bezpečí. Skupina se schází dlouhodobě většinou ve frekvenci 1x týdně. Společně otevírají a zpracovávají vlastní důležitá životní témata, reflektují své emoce a v bezpečném prostředí získávají zpětnou vazbu od druhých, z níž se mohou učit lépe rozumět sobě i druhým. Při konkrétní práci je využíváno z pestré palety terapeutických nástrojů jako diskuse, práce s kameny, s obrázky, s vizualizací, s pohybem, rozmanité hrové, arteterapeutické a muzikoterapeutické postupy i relaxační techniky.